Útvary národního jazyka
Útvary národního jazyka
A) Spisovné útvary:
1) spisovná čeština – reprezentativní útvar, jednotný a srozumitelný na celém území, jednací jazyk na veřejnosti (sdělovací prostředky, úřady, školy, odborná literatura, státní a úřední dokumenty)
základ – středočeské nářečí; novodobá čeština – na základě veleslavínské češtiny Blahoslavovy doby
2) hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny (bez archaických a knižních prostředků)
B) Nespisovné útvary:
1) nářečí (dialekty) – odlišené místně a zeměpisně, např. v Čechách – podkrkonošské, chodské ; na Moravě – lašské, hanácké, moravskoslovenské
- postupně mizí (vliv školy, médií, pohybu obyvatel)
2) obecná čeština – běžná mluva na většině území, zvláště Čech, nadnářeční útvar – interdialekt ( s lidma, dybysme, nýst, voběd, dycky, bejt)
C) sociální diferenciace češtiny
1) profesionalismy- mluva v různých povoláních (např. zednické pojmy – fanka, šalovat,…počítačové pojmy – odbouchnout, sejvnout,…)
2) slang – mluva zájmových skupin (např. studentský slang – matyka, koule, žákajda,… myslivecký – světla, barva, pírko,… )
3) argot – mluva společensky deklasovaných vrstev (např. káča, prkenice, fízl,…)