Pauzy, tempo, přízvuky, důraz
oužívání pauzy, důrazů, tempa, přízvuku
Síla hlasu
Tempo řeči
Přízvuk
Slovní přízvuk:
Přízvuk – stálý, na první slabice
a) hlavní
b) vedlejší – vyskytuje se ve slovech složených (červenomodrý)
Příklonky - nemají vlastní přízvuk, připojují se ke slovům předcházejícím
Předklonky – spojují se se slovem následujícím
Je rozhodující: členění na větné úseky, větný přízvuk, větná melodie
Členění věty na větné úseky:
Větu členíme na větné úseky -> pauzy. Pauzy se nesmí klást nahodile. V psaných projevech jsou zvukové prostředky nahrazeny rozdělovacími znaménky (tečka, čárka…)
Větný přízvuk:
Zesílený na některém slově ve větě. Podle toho, na kterém slově je větný přízvuk umístěn, můžeme usuzovat na další významové souvislosti
Větná melodie:
Změny ve výšce hlasu, intonace
Oznamovací věty – intonace klesá
Tázací věty
– otázka zjišťovací – intonace klesavě stoupavá
- otázka doplňovací – intonace stoupavě klesavá nebo klesavá
Rozkazovací věty – na počátku intonace zvýšena, postupně klesá
Zvolací věty – buď klesavá nebo stoupavě klesavá intonace
Výslovnostní styly:
Zvlášť pečlivá výslovnost – umělecký přednes
Základní výslovnost – veřejné, mluvené projevy
Hovorová výslovnost – velmi běžná
Nespisovná výslovnost – nadměrné zjednodušení, zkracování
Důraz
úkoly:
Věta „To mám radost.“ vyslovená ironicky, otráveně, radostně a smutně.
Věta „Spěchej pomalu!“ vyslovená třemi různými rychlostmi: pomalu, normálně a rychle.
Délka hlásek ve slově „mává“ vysloveném čtyřmi různými rychlostmi.
Česká věta bez pauz a s pauzami včetně jejich linií akustické intenzity - učebnice